Role starších občanů v celé historii

Autor článku Stannah

„Dnešním úkolem je vybudovat svět, který bude reagovat na potřeby starých lidí stejně jako na potřeby mladých lidí.“

Laura L. Carstensen
Ph.D. je profesorkou psychologie a zakládající ředitelkou Stanfordského centra pro dlouhověkost

V západních i východních společnostech se rychle zvyšuje procento seniorů. Nejsme ale uzpůsobeni pro 25 nebo dokonce 30 let s volným časem. To představuje výzvu pro naši současnou společenskou strukturu; způsob, jakým se přizpůsobíme, bude mít vliv na roli starších občanů nyní i v dalších letech.

Využití svého času po odchodu do důchodu je jedna strana problému, ale existují i další obavy. Možná jste v médiích slyšeli příběhy o tom, jak senioři narušují systém zdravotní péče nebo jak se důchodový systém hroutí pod zátěží stárnoucí populace.

Tyto scénáře jsou skličující; musíme proto pracovat na rozvoji pozitivnějšího náhledu. V tomto ohledu jsme provedli výzkum Laura Carstensen (odborník na otázky spojené se stárnutím). Paní Carstensen uvádí, že se nám nabízí příležitost pro sociální a vědecké zlepšení, příležitost pro obnovu prostředí pro stárnoucí obyvatelstvo a také příležitost pro přemýšlení o rolích starších občanů ve společnosti. Svými slovy:

„Pokud máte obrovskou populaci emocionálně stabilních, znalých a relativně zdravých starých lidí, máte zároveň dobrý základ a zdroj.“

Abychom lépe porozuměli tomu, jak se může změnit role seniorů v naší společnosti k lepšímu, je také důležité pochopit, odkud pocházíme a kam chceme směřovat. Podívejme se tedy na některé z různých rolí, které hráli starší lidé v celé historii; to nám může přinést lepší cestu ve společnosti založené na věku.

• Co znamená termín starší občan?
• Jak se v minulosti měnila role seniorů?
• Jakou roli hrají starší lidé ve společnosti dnes?
• Ocitáme se na cestě ke společnosti založené na věku?

Co znamená termín starší občan?

Lidé mají tendenci třídit lidi do různých kategorií. Ve skutečnosti rozdělujeme lidi do kategorií již od počátku civilizace.
Když tedy někdo dosáhne věku 65 let, bude považován za staršího občana, a to i tehdy, když se tato osoba sama nepovažuje za starou nebo starší. To se děje na základě užitkových důvodů; je to spíše společenský konstrukt než určitá biologická etapa.
Navíc, chronologický věk označovaný jako „stáří“ může mít různé podoby v kulturním a historickém ohledu. Bohužel vždy existuje stigma spojované se „starými lidmi“ a „stářím“, a proto různé kultury po celém světě cítí potřebu hledat eufemizmy, jako například:

• Senioři (USA)
• Starší občané (UK a USA)
• Starší dospělí (v sociálních vědách)
• Starší lidé a starší (v mnoha kulturách – včetně kultur domorodých obyvatel)
• Podzim života
• Soumrak života
• Zima života
• Zlatý věk

Některé z těchto pojmů mohou vypadat jako blahosklonné; mnohým lidem se nelíbí, když jsou kategorizováni jako starší nebo senioři. Místo toho by raději byli označováni jako „staří“ a čelili skutečnosti, že už prostě nejsou tak mladí jako kdysi. Jiní lidé považují pojem „starý“ jako něco pokrytého negativními konotacemi a odmítají tento typ kategorizace. Každopádně je to citlivá záležitost.

Žádejte katalog

Žádejte nyní katalog schodišťových výtahů zdarma
Tak získáte všechny potřebné informace jednoduše přímo k vašim dveřím.

Získejte katalog hned teď

Jak se změnila role starších občanů po celou historii?

„Z genetického hlediska nejsme chytřejší nebo zdravější než naši příbuzní před 10 000 lety. Nicméně, prakticky jsme po biologické stránce mnohem lepší než naši prarodiče.“Laura L. Carstensen

Neznámý (Pexels)

Odkud přicházíme? Jak se v minulosti měnila role starších občanů? Z historického hlediska existují překvapivé a často smutné skutečnosti o starý věk. Z biologického hlediska byla před 20. stoletím délka života často nižší než 60 let. Takže nikdo neočekával takovou délku života, jakou máme dnes. Ze sociologického hlediska vždy existovala u stáří určitá dvojznačnost. Stárnutí může být považováno také jako zdroj moudrosti a prestiže, ale také jako stadium zchátralosti a utrpení.

Dávné doby

Přestože někteří silní a zdraví lidé mohli dosáhnout věku 70 let, většina z nich zemřela před 50. rokem života. Ti, kteří se dožili 40 let, byli velmi respektováni, zatímco ti, kteří byli slabí, byli považováni za zátěž, ignorováni a dokonce i zabíjeni. Ve starověku nebyla kategorie „starých osob“ aplikována podle věku, ale s ohledem na ztrátu schopnosti vykonávat užitečné úkoly.

Klasická řecká a římská kultura

Staroba byla považována za fázi poklesu a slabosti, zatímco krása, síla a mládí byly předmětem oceňování.
V době Aristotela neměli Athéňané staré lidi rádi a často se proti nim bouřili.

Středověké a renesanční období

Žádné z těchto období nebylo považováno za „zlatý věk stárnutí“ a v otázkách spojených se stářím se často objevoval antagonistický přístup. Staroba byla často zobrazována jako krutá nebo slabá etapa života. Staří lidé mohli být „respektováni nebo opovrhováni, ctěni nebo vězněni“, podle okolností.

Někteří utopisté 16. Století, například Thomas More a Antonio de Guevara, si však představovali svět, ve kterém si staří lidé mohou vybrat mezi životem v rozvratu nebo rozhodnutím zemřít důstojně. V tomto ohledu bylo velmi vzácné, když se člověk dožil více než 65 let života.

Východní myšlenky: Konfucianismus

Ve východním myšlení a pod vlivem konfucianismu spatřujeme více kolektivistický přístup; hodnota rodiny, starších osob a tradičních věkových hierarchií se může zdát důležitější.

Středomořská a latinská kultura

Jedná se o jinou kulturu, která starší osoby uctívá. Na nejstarší generaci se často spoléhá jako na pomoc o nejmladší, zatímco rodiče dětí pracují mimo domov. Starší lidé proto zůstávají důkladně integrováni až do posledních stadií života.

Moderní období

Díky řadě zlepšení v průběhu staletí je nynější průměrná délka života přibližně 79 let u mužů a 83 let u žen. V moderních západních kulturách však kulturní status seniorů klesá. Protože žijí déle, starší lidé si často připadají omezováni v důsledku finančního nedostatku nebo neschopnosti žít nezávisle. Mnozí z nich jsou nuceni se přestěhovat do komunit pro staré lidi, do zařízení s asistencí a do pečovatelských domů. Někteří dokonce popisují tento jev jako „věkovou diskriminaci“. Georges Minois uvádí, že „mladí lidé byli vždy a všude preferováni před starými“. Ve skutečnosti je moderní západní kultura velmi známá svým individualistickým zaměřením na „mládí, sebevědomí a individualismus“.
V důsledku toho byla v roce 2011 Spojené národy navržena konvence o lidských právech, která byla zaměřena konkrétně na ochranu starších osob. Faktem je, že se hodně změnilo v dynamice rodiny; více je prarodičů než dětí.

Laura Carstensen uvádí, že „pyramida, která vždy reprezentovala rozložení věku v populaci, s mnoha mladými ve spodní části a s malým počtem starších lidí, kteří dokázali přežít až do stáří, se změnila na obdélník.“

Kredit: Laura Carstensen Ted – přednáška v TED’s Talk:

Tvar obdélníku nebo kostky znamená, že poprvé v historii lidského druhu bude mít většina dětí narozených ve vyspělém světě příležitost zestárnout.

Organizace spojených národů, Perspektiva světové populace, prognóza střední varianty

Laura Carstensen také uvádí, že nárůst délky života není připisován tomu, že jsme silnější než naši předkové, ale kultuře, vědě a technologii, která hraje klíčovou roli při zlepšování zdraví a pohody.

Jaká je role starších dospělých v dnešní době?

„20. století bylo svědkem dvou hlubokých změn v oblastech světa, kde jsou lidé dobře vzdělaní a věda a technologie vzkvétají.“Laura L. Carstensen

.

Perspektivy týkající se starších lidí se stále mění; zacházení s nimi a respekt k nim se liší podle jednotlivých kultur; v různých obdobích se tyto aspekty rozvíjejí. V západních i východních zemích některé společnosti odmítají starší lidi, jako by byly jen předmětem nutné péče.
Ale jejich šedivé vlasy a tuhé klouby jim nebrání v tom, aby byly nepopiratelným pevným základem naší společnosti. Pokud budeme ochotni je poslouchat a učit se od nich, je snadné vidět, že jejich význam přesahuje otázky spojené s hlídáním vnuků, vyprávěním příběhů, vařením a krmením.

Jejich těla jsou možná slabší, ale mají obrovský oceán zkušeností a moudrosti, který může sloužit jako maják pro mladší generace. Hrají také klíčovou roli v předávání kulturních hodnot mladým lidem a zachovávání tradic; jsou strážci bohatého kulturního dědictví.

Naštěstí se časy mění a nové generace jsou vychovávány v jiném prostředí, v němž je cílem lidi starší generace chránit. Přesto je důležité konstatovat, že ve všech kulturních prostředích existují jedinci, kteří se chtějí starat o své starší rodiče z lásky, úcty a silného smyslu pro povinnost; stále se však můžeme toho hodně jeden od druhého naučit.

Jsme na cestě ke společnosti založené na věku?

Christopher, Unsplash

Zatímco podle Guardian žije v rozvinutých zemích stále ještě mnoho seniorů v chudobě, v posledních dvaceti letech je vyvíjena snaha o snížení této chudoby.

Místo toho, abychom se zaměřovali pouze na hrozivou vizi dopadu stárnoucí populace, bylo by lepší, kdybychom prosazovali vyváženější přístup k zavádění nových politických řešení, které by řešily skutečné problémy, například:

• Jak můžeme zajistit, aby starší dospělí dostávali podporu, kterou potřebují k přizpůsobení svých domovů zvyšujícímu se věku?
• Jak můžeme zajistit, aby ti, kteří se starají o starší dospělé, získali podporu a odbornou přípravu, kterou potřebují?
• Jak můžeme poskytovat podporu v komunitách, aby byla co nejvíce přizpůsobena věku a aby umožnila seniorům pokračovat v jejich přínosu pro společnost a zároveň si zachovat co možná nejlepší kvalitu života?

Po celém světě existují příklady postupů, které vedou ke zlepšení proces začleňování seniorů do stále se měnící a rychle se rozvíjející společnosti. Vytváření přívětivého a přístupnějšího prostředí pro seniory by mělo být zájmem každé vlády, zejména pokud jde o zajištění bezpečného prostředí pro procházky, cyklistiku a veřejnou dopravu.

Například v Singapuru mají starší lidé kartu, kterou mohou použít na přechodech pro zpomalení změny světel na semaforu a tím získat dostatek času na přechod přes cestu (zdroj: The Guardian).

Myslíme si také, že tato problematika by měla být rozšířena na domovy starších lidí, a to poskytováním potřebné podpory pro přizpůsobení mobility a zajištěním příjemného prostředí při stárnutí v rámci komunity.

Dnes jsou senioři schopni aktivněji se účastnit procesů ve společnosti a intelektuálně přispívat i v pokročilém věku. Před námi je však stále ještě hodně práce. Věříme, že budeme i nadále pokračovat směrem k vytváření společnosti s větším uznáním a respektem vůči inteligenci seniorů, stejně jako jsou po tisíciletí uctíváni za svou moudrost starší lidé v Japonsku a mezi domorodci v Austrálii. Nikdy bychom neměli zpochybňovat přínos starších občanů, nikoliv jako skupiny, nikoliv jednotlivě.