Báječný hotel Marigold: sedm příběhů o opouštění komfortních zón!

Autor článku Stannah

Když stárneme, začínáme mít vrásky a naše vlasy začínají šedivět. Ale cožpak nejsme pod povrchem stejní lidé, jako jsme byli vždycky? Do jisté míry ano, ale věk, a především zkušenosti, nás změní tak, jak si ani nedokážeme představit. Ale pěkné je na tom to, že tyto změny a vývoj nejsou nikdy u konce – bez ohledu na to, kolik zkušeností máte, je život stále plný možností! Proto se chci nyní soustředit na zprávu, která se nám velmi líbila: pochopení, že je vždy možné najít novou sílu nebo se alespoň snažit být nejlepší. Jak by to bylo nudné, kdybychom ztratili schopnost zkoumat nové horizonty, učit se nové věci, empatizovat a porozumět různým pohledům? Film „Báječný hotel Marigold“ je:

„vzácná připomínka z filmů, že velké emoce nejsou jen pro mladé lidi a pro lidi středního věku“ Mick LaSalle San Francisco Chronicle

Je to film, ve kterém se spolu snoubí komedie a drama a který nám nabízí krátký pohled na starosti spojené se stárnutím. Všichni chceme stárnout bez ztráty krásy a vitality, ale všichni víme, že to není snadné a že jasná budoucnost je dosažitelná pouze tehdy, pokud budeme udržovat určitou úroveň otevřenosti vůči novotám a ochotu opouštět naše komfortní zóny. Vypadá to slibně? Dovolte mi, abych vám řekl něco o tomto úžasném a ​​inspirujícím filmu.

Předpoklad – nikdy není příliš pozdě na změnu!

„Báječný hotel Marigold“, film vydaný v roce 2012; je to film, který vypráví příběh skupiny britských důchodců, kteří se přestěhují do (levnějšího) a zdánlivě exotického hotelu v Indii, který provozuje mladý člověk jménem Sonny (Dev Patel), který vždy rád se vším pomáhá. Na základě románu „These Foolish Things“ (Tyto hloupé věci) (2004), autorka Deborah Moggach, se jedná o komedii-drama s postavami vystupujícími v 60. a 70. letech života. Film zahrnuje příběhy sedmi různých postav, které se spojují jen proto, aby si ukázaly odlišné výsledky svých příběhů, i když sdílejí společnou a zásadní realizaci: nikdy není příliš pozdě pustit se na novou cestu a prozkoumat nový způsob života. Když se poprvé setkáme s těmito sedmi různými postavami, zdá se, že jejich životní příležitosti zmizely. Koneckonců, žijí ve strašlivém, hrozivém novém světě, který může být někdy ohromující. Diváci ale nebudou zklamáni. Filmový režisér dokonce říká, že:

„Scénář je zábavný a bohatý, a není to jenom komedie,“ (…) „Zabývá se také smrtí, osamělostí a izolací a konfrontuje otázku, co všechno je opravdu možné, když zestárnete. Můžete začít znovu? Je už pozdě na změnu?“ Režisér, John Madden

Po velkém úspěchu tohoto filmu bylo v roce 2015 vydáno pokračování s názvem „Druhý báječný hotel Marigold“. Ale jaké je tajemství tohoto úspěchu? Bude se vám určitě líbit obsazení – „velmi zajímavá“ skupina skvělých herců. Poté film dokáže, že řešení témat kolem stárnutí není omezeno na umírání a nemoci – naopak je to všechno o životě!

Příběh – nikdy nepřestávejte objevovat nové věci!

John Madden, režisér, byl tímto příběhem velmi silně inspirován, a to díky skutečnosti, že postavy v románu Moggach pocházejí z velmi konkrétní věkové skupiny: jsou to starší dospělí ve svých 60. a 70. letech věku. Všichni jsou zde díky svým malým rozpočtům, jsou důchodci. Proto jsou nuceni strávit svůj důchodový věk v zahraničí, v zemi, která jim poskytne lepší kvalitu života za zlomek ceny. Ale nic není tak snadné, jak to vypadá. U některých našich postav je dokonce i samotná cesta do Indie spojena s obrovským množstvím dramatu; nic neprobíhá podle očekávání; jsou nám také představena určitá komická a nepředpokládaná dobrodružství.

Ale boj je skutečný! Tyto starší postavy se objevují v „podivném světě, jsou vytrženi ze své bývalé reality, odříznuti od své minulosti, musejí si pro sebe vymyslet nový život“. Režisér John Madden říká:

„Úžasným aspektem je to, že když postavy vstupují do šedivého období svého života, otevře se zcela nová kapitola s doslovným výbuchem barvy a jasu a příležitostí objevovat nové věci.“ Režisér, John Madden

Nechceme prezentovat klíčové části příběhu; můžeme vám říct, že proces obnovy, kterým si postavy procházejí, se stává viditelnějším na jejich přizpůsobeném myšlení – přátelství, manželství, styky, soupeření a veškeré jejich nedokončené akce – vše je dekonstruováno velmi komickým způsobem, který přiměje každou z těchto postav, aby se posunula dopředu.

Žádejte katalog

Žádejte nyní katalog schodišťových výtahů zdarma
Tak získáte všechny potřebné informace jednoduše přímo k vašim dveřím.

Získejte katalog hned teď

Nastavení – připravte se na kulturní zvrat!

„Báječný hotel Marigold“ je destinace pro penzisty v Indii; je určen pro „starší a krásné lidi“. Jedná se ve skutečnosti o velmi podmanivá slova, která nám mohou ukázat rozsah kulturních střetů, k nimž zde dochází. Chcete trávit své stáří v letním indickém paláci? Luxusní hotel v oblíbené turistické destinaci? Tato idea je to, co láká všechny postavy do Indie; očekávají, že budou obklopeny luxusem a pohodlím. Po příjezdu si však uvědomují, že báječný hotel Marigold má svá zlatá léta již za sebou!

Film je vizuálně vynalézavý a barvy jsou tak živé, jak byste očekávali, že budou u filmu natočeného v Indii; místní zvyky jsou velmi zajímavé, nemluvě o chytlavé hudbě. Nicméně, co naše postavy mohou slyšet, je zpočátku disonance způsobená hlasy a provozem. Není snadné si uvědomit, kde najít melodii a krásu, přes kterou šly tyto postavy po celou cestu. Nicméně, největším úkolem je zbavit se předsudků a připravit se na neznámé prostředí.

Jean Ainslie: Jak snášíte tuto zemi? Vidíte snad, že by se mi zde nelíbilo?

Graham Dashwood: Světlo, barvy, úsměvy; inspiruje mě to.

Postavy – postupujte (stárněte) mimo svou komfortní zónu!

Postava Judy Denchové, Evelyn, je pro příběh klíčová. (Zdroj)

„Může být někde jinde na světě takové místo, které je spojeno s takovým útokem na smysly? Ti, kdo znají tuto zemi pro staré lidi, se právě starají o své vlastní věci. Ale nic nemůže připravit nezasvěcené na tento hluk a pestré barvy. Na teplo, pohyb; věčné davy lidí.“ Evelyn Greenslade

V tomto příběhu jsou definice věku a zralosti zcela opuštěny, jelikož postavy objevují nové věci. Příběh však začíná tím, že tyto postavy zobrazuje jako velmi reduktivní stereotypy nestoudných starých mužů a žen, kteří všichni cestují do města v Indii jednoduše kvůli nízkým místním cenám, které jim umožňují lepší život v důchodu: nic než klišé. Ale to, co nakonec v takovém exotickém prostředí objeví, je mnohem víc, než se očekávalo. Naleznou alternativní vesmír, který je přemění na lidské bytosti mnohem složitější, než bychom si mysleli při prvním pohledu na ně. Tavící nádoba lidské zkušenosti: víc lidí z různých míst, kteří se nakonec setkávají náhodně na tomto společném dobrodružství.

Evelyn – nejúžasnější a nejempatičtější člověk 

„Možná se ale obáváme, že věci budou pořád stejné, takže musíme slavit změny, protože jak říkal někdo, všechno bude nakonec v pořádku, a pokud to není v pořádku, pak mi důvěřujte…“ Evelyn Greenslade

Hlavní postava, Evelyn Greenslade (Judi Dench) vypravuje celý příběh. Učila se, jak používat počítač a jak provozovat on-line blog, kde publikuje své každodenní vnímání a poznatky ohledně tohoto nového dobrodružství. Ve skutečnosti její příspěvky v blogu slouží jako určitý druh časové osy filmu. Má velmi empatickou povahu, což znamená, že může absorbovat kulturní nesrovnalosti pozitivním způsobem a pokusit se své zkušenosti předávat ostatním.

„Zpočátku jste ohromeni. Ale postupně si uvědomujete, že je to jako vlna. Odmítni a budeš utlačen. Ponoř se do toho a vezmeš s sebou i druhou stranu.” Evelyn Greenslade

Po této kulturní konfrontaci budou postavy navždy přeměněny. Bude potvrzeno, že život a láska se mohou objevit znovu, pokud jste se prostě pustili minulosti; to se však stává smysluplným, když začnete sdílet své zkušenosti s ostatními.

Muriel – nikdy nevykračujte z komfortní zóny

Některé z postav jsou vtaženy do souvislosti (alespoň pro nás), jiné méně. Antagonistické postavy budou přirozeně ovlivňovat rychlost, kterou je budou divy Indie otevírat pro změny. Vezměme si příklad Maggie Smithové – Muriel Donnelly. Je zobrazována jako „instinktivně xenofobní, nikdy jakkoli nevystupující z její komfortní zóny“. Budete od ní slýchávat věci jako například:

„Ne, jestli to nemohu vyslovit, nechci to ani jíst.“ Muriel Donnelly

Muriel se rozhodně nelíbí její pobyt v Indii. Příležitost prozkoumat novou kulturu a setkat se s novými lidmi se jí zdá znepokojující. Může to být všechno proto, že má na své cestě příliš mnoho řetězů, které od sebe musí odtrhnout. Samozřejmě, pokud nevíte, co máte čekat, moc si tím nepomůžete; pokud jde o její životní hodnoty.

Evelyn: „Nic zde není takové, jak jsem čekala.“

Muriel: „Většina věcí ne. Ale někdy se stávají moc zajímavé věci.“

 

Závěr – radujte se ze změn… a z rozdílů!

„Je však také pravda, že ten, kdo nic neriskuje a nic nezkusí, nemá nic. Vše, co o budoucnosti víme, je, že to bude jiné. Ale možná se obáváme, že to bude stejné. Takže musíme se radovat ze změn.“ Evelyn Greenslade

Jako obvykle, kniha je podrobnější než film, pokud jde o osobnost a zázemí jednotlivců.  Film je jakýmsi potvrzením knihy, protože vám řekne, že stárnutí nezbavuje lidské bytosti krásy a hloubky. To neznamená, že jste dosáhli náhorní plošiny, kde se celý růst zastaví. Film pomáhá rozvrátit tuto mylnou představu, ale také pomáhá osvětlovat povědomí o tom, jak jsou starší lidé v západních kulturách vnímáni a jak je s nimi zacházeno. Ve skutečnosti se lidé nerozhodují přestěhovat daleko od svých domovů do velmi odlišné kultury jen tak z ničeho nic. Většina z nich se přestěhovala, protože měla málo peněz; potřebovali žít někde, kde by byly náklady na život nižší. Nicméně, levnější život v Indii nebyl jejich jedinou motivací. V indické kultuře, podobně jako v japonské kultuře, jsou starší lidé více respektováni a dokonce i uctíváni. V ostrém kontrastu s tím, co se děje v západních civilizacích, se tito lidé stávají viditelnějšími a více se s nimi počítá, protože jsou považováni za exponenty moudrosti. Je zásadní, abychom jako společnost uznávali hodnotu starších lidí, za to, co nám mohou stále nabízet.

A to je to, co nás tento příběh učí: můžete cítit, že se mládí vypařuje, když se podíváte do zrcadla, a snažíte se nepřiznat si změny na svém těle; když však dosáhnete staršího věku, najednou získáte nové obrovské území uvnitř vás, složené ze všech svých minulých zkušeností. A najednou se tyto zkušenosti a poznání stávají zdrojem síly. Dnes jsou vaše 60. a 70. léta vašimi novými 40. lety. Není to něco, na co se těším? A právě tak svět začíná vypadat znovu jako kouzelný a fascinující. Často je to, co spouští tento nový způsob myšlení, schopno přijmout a oslavovat změny; je také schopno zvládnout zklamání… a rozdíly!

Zdroje:

Cinema Review

Interview to Director John Madden