800 196 196

Zavolejte ještě dnes

Historie prostředků pro osobní mobilitu

Tento postup je pomalý a rozvoj prostředků pro osobní mobilitu má před sebou ještě dlouhou cestu než dosáhneme skutečně bezbariérového přístupu

Autor článku Stannah dne 29-11-2017

Historie prostředků pro osobní mobilitu

K opravdu bezbariérovému přístupu nás ale čeká ještě dlouhá cesta.

 

Prostředky pro osobní mobilitu využívají lidé se sníženou pohyblivostí po staletí. Proto je jejich přínos pro společnost neocenitelný a maximálně důležitý!

Cesta k rozvoji prostředků pro osobní mobilitu však nebyla snadná a stále nás čeká dlouhá cesta ke skutečně bezbariérovému přístupu.

Vždy se vyplatí zvýšit povědomí o tom, jak je důležité žít ve společností s vyšší mírou inkluze. Tam, kde by byl volný přístup do všech budov více než idealistickou vizí, stane se toto požadavkem, který se bude využívat v praxi a bude představovat univerzální právo.

Historie nám říká, že tento rozvoj vedoucí k bezbariérovému přístupu zaznamenal své vzlety a pády, ale navzdory těmto změnám a veškerému povědomí zůstává jeho tempo pomalé.

Podívejme se na stručný přehled historie prostředků pro osobní mobilitu!

Co znamená prostředek pro osobní mobilitu?
Rozvíjení povědomí o lidech se sníženou pohyblivostí
Stručná historie prostředků pro osobní mobilitu

Co znamená prostředek pro osobní mobilitu?

Nejběžnějšími prostředky pro osobní mobilitu jsou typická chodítka a vycházkové hole, které se používají od nepaměti, a invalidní vozíky, které zaznamenaly největší rozvoj v posledních desetiletích. Existuje ale velké množství mobilních prostředků a některé z nich se používají po staletí.

Až ve druhé polovině 20. století se objevilo skutečné povědomí týkající se potřeby přizpůsobit fyzické prostředí lidem. V této době vznikal krůček po krůčku tento koncept eliminace či odstraňování bariér, prostřednictvím výstavby ramp a výtahů pro snadný přístup k budovám a do vyšších podlaží.

Vycházkové hole používají starší lidé od nepaměti

Vycházkové hole používají starší lidé od nepaměti

 

Velkým bodem zvratu v historii snížené pohyblivosti byl rok 1974, kdy došlo ke schůzce skupiny odborníků Spojených národů ohledně bezbariérových konstrukcí („United Nations Expert Group Meeting on Barrier Free Design“) v New Yorku. Jednalo se o oficiální uznání skutečnosti, že k odstranění fyzických bariér musí dojít, aby se lidé se sníženou pohyblivostí mohli účastnit společenského života ve všech aspektech, za rovnocenných podmínek. Rovněž byla stanovena nutnost vzdělávání architektů, inženýrů, tvůrců plánů měst a umělců zabývajících se prostředím v souvislosti s bezbariérovým přístupem.

vyzadejte si kalkulaci zdarma

Žádejte katalog

Žádejte nyní katalog schodišťových výtahů zdarma
Tak získáte všechny potřebné informace jednoduše přímo k vašim dveřím.

Získejte katalog hned teď

Rozvíjení povědomí o lidech se sníženou pohyblivostí

Překážky, které brání bezbariérovému přístupu jsou všude.

Překážky, které brání bezbariérovému přístupu jsou všude.

 

Když se podíváme zpět do středověku, společnost necítila žádnou zodpovědnost za lidi se sníženou pohyblivostí nebo ty, kteří byli invalidní. Takže v té době nemůžeme hovořit o žádném pokroku. K tomu mnoho z těchto lidí žilo jako vyvrhelové ve společnosti plné pověr.

V 15. století královna Alžběta ve Španělsku založila první nemocnici, kde byly vojákům poskytovány protetické a terapeutické prostředky a kde mohli pobírat důchod. Během její vlády byly také vytvořeny instituce pro děti a slepé, hluché a invalidní lidi.

V 18. století – pod vlivem Voltaira a Rousseaua – došlo ke změně v přístupu k invalidním lidem díky posunu v myšlení. Společnost se postupně začala dívat na život a na svět na základě lidského prožívání.

Současně s příchodem průmyslové revoluce začala být veřejnost odpovědná za lidi s hendikepem nebo sníženou pohyblivostí.

Později, v 19. století, s rozvojem medicíny zahájili vědci studie možných příčin invalidity.

Ve 20. století se konečně tato změna přístupu k lidem s omezenou pohyblivostí či invalidům dramaticky urychlila, díky následujícím faktorům:

Připojte se k nám prostřednictvím historie prostředků pro osobní mobilitu. Máme Vám toho ještě mnoho co říct!

Stručná historie prostředků pro osobní mobilitu

Rozvoj prostředků pro osobní mobilitu je výrazně spojen s rozvojem povědomí o lidech se sníženou pohyblivostí.

Vývoj invalidního vozíku

Rozhovor mezi Konfuciem a dítětem, které sedí na kolečkovém křesle.

<small<Jedná se o malbu od neznámého čínského umělce. Týká se první stránky díla „Xiao er lun”, kde Konfucius (551? př.n.l.– 478?) př.n.l.) hovoří s dítětem, které sedí na kolečkovém křesle. (Zdroj: https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=9529940)

 

Jeden z prvních invalidních vozíků, o kterých víme, pochází z doby Konfucia, tedy 5. století př.n.l. Jedná se o základní verzi kolečkového křesla, které se ale používalo k účelu pomoci lidem s jakýmkoliv typem snížené pohyblivosti.

V roce 1595, král Filip II. ve Španělsku používal na tu dobu poměrně komplikovaný invalidní vozík, který měl opěrky rukou i chodidel.

Král Filip II. ve svém pokrokovém kolečkovém křesle

Král Filip II. ve svém pokrokovém kolečkovém křesle předběhl svou dobu.

 

Ale v 18. století se objevil první invalidní vozík, který je podobný těm, jaké používáme dnes. Má dvě velká kola a malá zadní kolečka na každé straně.

Invalidní vozík z 18. století

Invalidní vozík z 18. století

 

V 19. století se kolečková křesla konstruovala převážně ze dřeva a proutí. Ve Spojených státech se invalidní vozíky staly populárními zejména mezi veterány z americké občanské války a později mezi veterány z první světové války.

Invalidní vozík z 19. století vyrobený ze dřeva a proutí.

Invalidní vozík z 19. století vyrobený ze dřeva a proutí.

 

První patent na invalidní vozík je z roku 1869. Šlo o obouruční model poháněný zadními koly. Brzy se objevily nové modely.

První skládací invalidní vozík byl vytvořen dvěma techniky v roce 1932. Jeden z nich měl nehodu a šlápl na minu v první světové válce.

Skládací invalidní vozík z roku 1932.

Skládací invalidní vozík z roku 1932.

 

Přestože je první elektricky poháněný invalidní vozík datován do roku 1924, první pohon pro invalidní vozík vyrobil v roce 1950 George Klein. Účelem tohoto elektrického vozíku bylo pomoci veteránům z druhé světové války.

První pohon pro invalidní vozík vytvořil George Klein v roce 1950.

První pohon pro invalidní vozík z roku 1950.

 

V kontrastu s událostmi v první světové válce mnozí vojáci, kteří utrpěli úraz s poškozením míchy, přežili, což představovalo větší potřebu kolečkových křesel pro veterány s fyzickým hendikepem.  V této době došlo k velkému postupu v oblasti manuálně řízených vozíků, neexistovalo však řešení pro kvadruplegiky, který nedokázali používat invalidní vozík bez pomoci jiné osoby.

Díky podpoře Kanadské vlády a dalších vědců dokázal George Klein vynalézt elektrický invalidní vozík. Není pochyb, že existence množství vojáků a invalidních válečných veteránů byla klíčovým prvkem pro rozvoj rehabilitačního inženýrství.

Vedle vynálezu elektrického invalidního vozíku došlo k dalšímu rozvoji v oblasti prostředků pro osobní mobilitu.

Mobilní skútry

Mobilní skútry se poprvé objevily v pozdních 60. a na počátku 70. let. Byly celkem úspěšné a představovaly alternativu k elektrickým invalidním vozíkům. Byly však vytvořeny pro osoby, které mohou chodit, ale nedokáží ujít dlouhé vzdálenosti pěšky kvůli problémům s koleny či artritidou.

Starý mobilní skútr

Starý mobilní skútr

 

Většina mobilních skútrů je dnes modernější. Skútry jsou elektrické a mají nabíjecí baterie. Vzdálenost, kterou mohou ujet, je variabilní, ale některé mohou ujet až 60 km na jedno nabití.

Moderní mobilní skútr

Moderní mobilní skútry s nabíjecí baterií.</small<

 

Různorodost mobilních prostředků je nesmírná, jelikož je zde rostoucí zájem o oblast kvality života a o naše blízké se sníženou pohyblivostí. Všichni si chceme užívat života se stejnou mírou svobody a mít rovnocenné příležitosti.

Revoluce schodišťového výtahu

Některé z prvních komerčně vyráběných schodišťových výtahů byly propagovány a prodávány v USA ve 20. letech 20. století společností Inclinator Company of America. Mnozí uživatelé v této době představovali oběti obrny.

Historici však nalezli, že existuje zmínka o sedačkovém výtahu, který používal král Jindřich VIII. (16. století). Král, který spadl z koně, využíval obrovské křeslo, které jej snášelo ze schodů v jeho rezidenci v Londýně prostřednictvím provazového systému.

Ve 20. století se různé společnosti věnovaly konstrukci sedačkových výtahů a společnost Stannah byla první, která je vyráběla ve Spojeném království. Všechny sedačkové výtahy společnosti Stannah se vyrábějí ve stejné továrně se sídlem v Andoveru ve Spojeném království.

Tyto sedačkové výtahy znamenaly revoluci ve způsobu, jakým se lidé se sníženou pohyblivostí pohybují ve svých domech, neboť schodiště pro ně přestala být překážkou.

Schodišťový výtah, který se objevil ve filmu „Svědek obžaloby“ režírovaném Billy Wilderem.
Schodišťový výtah, který se objevil ve filmu „Svědek obžaloby“ režírovaném Billy Wilderem z roku 1957, na podkladě románu Agathy Christie.

 

V 70. letech 20. století byly schodišťové výtahy využívány lidmi s omezenou pohyblivostí, nedostatečnou rovnováhou a bolestí kolenních kloubů. Změnily situaci tím, že zabraňovaly pádům, které mohly způsobit vážná poranění, ze kterých by se pacienti velmi složitě zotavovali, zejména lidé staršího věku.

prvni-schodistovy-vytah-stannah
Jeden z prvních modelů schodišťového výtahu společnosti Stannah ze 70. let 20. století.

 

Moderní schodišťové výtahy, jako jsou schodišťové výtahy Stannah, jsou sklopné, takže lidé, kteří chtějí rovněž používat schodiště, tak mohou snadno učinit.

Společnost Stannah se objevuje v popředí výroby schodišťových výtahů s více než 40 lety zkušeností.

<small<Společnost Stannah se objevuje v popředí výroby schodišťových výtahů s více než 40 lety zkušeností.

Vývoj výtahu

Výtah s automatickými dveřmi v nemocnici

Výtah s automatickými dveřmi v nemocnici

 

Výtahy používáme každý den bez ohledu na to, zda máme potíže s pohyblivostí. Výtahy nám jednoduše usnadňují život a existují už dlouhou dobu!

O prvním výtahu je zmínka v pracích římského architekta Vitruvia, který uvedl, že Archimedes postavil první výtah kolem roku 236 př.n.l.. Tento výtah byl vyroben z budky podpírané provazy a obsluhovali jej lidé nebo zvířata.

Nicméně až v roce 1 000, jak je zaznamenáno v Knize tajemství od Ibn Khalafa al – Muradiho (z islámského Španělska), vidíme popis využití výtahu jako zdvihacího zařízení, které má za cíl zničení pevnosti.

Prototyp výtahu z 15. století

Prototyp výtahu z 15. století

 

Někdy kolem 17. století již existovaly prototypy výtahů v některých budovách v Anglii a ve Francii.

V roce 1823 dva britští architekti – Burton a Hormer – postavili první kabinový výtah, který byl využíván k přesunu turistů na platformu, kde byl dobrý výhled na Londýn.

První kabinový výtah z roku 1823

První kabinový výtah z roku 1823 vyrobený Burtonem a Hormerem.

 

Další výtahy se objevily po letech, stále však nebyly považovány za zcela bezpečné. Když se jeden provaz poškodil, neexistoval bezpečnostní systém, který by zastavil výtah před pádem.

V roce 1851 vytvořil Waterman první prototyp nákladního výtahu. Jednalo se o platformu připojenou ke kabelu, která zdvihala a spouštěla zboží a osoby.

Nákladní výtah od Watermana z roku 1851.

Nákladní výtah od Watermana z roku 1851.

Jelikož se stavěly vyšší budovy, lidé si zvykli na myšlenku, že nemusejí stoupat do schodů a výtahy se staly populárnějšími.

Společnost Stannahbyla pionýrem v tvorbě moderních modelů výtahů a nezbytnou technologii rozvíjí od roku1867. Společnost Stannah nikdy nepřestala s vývojem těch nejlepších modelů nákladních a osobních výtahů.

Jeden z nejstarších výtahů společnosti Stannah (obrázek z roku 1925).

Jeden z nejstarších výtahů společnosti Stannah (obrázek z roku 1925).

 

V roce 1957 byl vyroben první systém automatických dveří pro osobní výtah, který z nich vytvořil velice praktické mobilní prostředky díky tomu, že bylo odstraněno ruční ovládání dveří.

Není pochyb, že po průmyslové revoluci a prostřednictvím zvýšené míry výstavby vysokých budov a mrakodrapů se výtah stal mobilním prostředkem pro všechny. I tak přítomnost výtahu v budově neznamená, že je zaručen bezbariérový přístup.

V průběhu celého 20. století se objevily další vynálezy, jako schodišťové výtahy a platformové výtahy, které představovaly revoluci v bezbariérovém a nezávislém přístupu pro mnohé občany a přispěly k eliminaci bariér pro lidi s hendikepem či sníženou pohyblivostí.

Máme však před sebou ještě dlouhou cestu ke zcela inkluzivní společnosti, kde bude přístup skutečně bezbariérový.